Znáte wearables?

V dějinách lidstva byly pochopitelně i doby, kdy se za vrchol technického pokroku považovaly pazourkové pěstní klíny nebo kusy naostřeného klacku, a stejně tak byla i údobí, kdy se objevila i ‚chytrá‘ zařízení typu povozy tažené zvířaty, třeba koni nebo voly.
Ovšem dnes už je jiná doba. Dnes už máme i skutečně ‚chytrá‘ zařízení. Tedy technické vymoženosti, jež toho skutečně umí dost a dost a jež jsou z našeho úhlu pohledu dokonalé. I když kdo ví, jak na onu z našeho úhlu pohledu dokonalost budou pohlížet budoucí generace, zda pro tyto nebudou dnešní wearables tímtéž, čím pro nás dejme tomu kamenné nástroje našich prapředků.

Pod pojmem wearables, který tu zaznívá, si možná leckdo z našinců nedokáže nic představit. Je to pro mnoho našinců nejen v nepřeneseném, ale i v přeneseném smyslu cizí slovo, kterému leckdo z nás nerozumí. Ale navzdory tomu jde o něco, co už neodmyslitelně patří k životu mnohých z nás.
Taková zařízení obvykle nosíme na našem těle, nikoliv ale proto, že by šlo o nějaké ozdoby. Jde o chytrá zařízení v podobě hodinek, náramků, náhrdelníků a klidně i šatů, která jsou využívána třeba ke zlepšení ovládání mobilního telefonu, i když už se nejednou obejdou i bez tohoto mobilu. Taková zařízení dokážou s oním telefonem komunikovat a dejme tomu chytré hodinky se dají využít i k přehrávání hudby, čtení zpráv nebo ovládání telefonu. A tak třeba každý lehce zjistí, kdo mu telefonuje, a to aniž by se musel obtěžovat s lovením telefonu po kapsách.

Četná wearables se ale obejdou i bez displejů a tlačítek a jejich úlohou je hlavně snímání dat. Přičemž aby toto fungovalo, musí takové zařízení obvykle sestávat ze samotného wearable zařízení, chytrého telefonu a ovládacího programu, jenž činí toto zařízení takzvaně chytrým. A díky tomu dokáže třeba měřit pohyb, sledovat tep a další parametry a ukládat získaná data na cloud. A tak se získávají data, jež člověk někdy potřebuje. A jež by jinak nedokázal registrovat.